Vzpomínám si na jeden moment, kdy Lama Ole předával slib bódhisattvy. Já jsem seděl s Hannah trochu vzadu, pomáhal jsem jí překládat pro malou skupinu osob. Když Lama Ole začal říkat: „All buddhas and bodhisattvas…“ (Všichni buddhové a bódhisattvové, pozn. překl.), Hannah v té chvíli řekla: „Yees!“ (Anooo!, pozn. překl.). Já jsem nemohl pochopit, o co jí jde? Zopakovala to několikrát a viděla, že to nechápu.
Pochopil jsem to až po mnoha letech. Hannah tehdy říkala: „Jsem tady!“ A skutečně si myslím, že to bylo namířeno bezprostředně na mě. Ale tehdy pro mě existoval jen Lama Ole a všichni buddhové a bódhisattvové, a nechápal jsem, o co jí jde.
Hannah byla skutečně ztělesněním obrovského soucitu. V každé chvíli projevovala ženský soucit, díky kterému byla aktivita Lamy Oleho moudrá a jemná. Někdy to bylo velmi vzrušující. Než jsem v roce 1985 odjel z Polska, studoval jsem anglistiku v Poznani. Když přijížděl Lama Ole, obvykle jsem ho překládal, ale ne ve všech městech. Existovali i jiní překladatelé. Tehdy jsem v Poznani večer překládal přednášku Lamy Oleho pro několik set lidí a dříve ten den jsem měl zkoušku. Přednáška byla dost dlouhá a velmi oficiální. Seděl jsem soustředěný na Lamu Oleho a náhle vešla Hannah. Udělala z papíru vlaštovku a poslala ji mým směrem. Nevím, jak se jí to povedlo, ale ta vlaštovka mi přistála rovnou na kolenou a já si pomyslel: „No tohle, co je to za chování…“ a nejspíš jsem pak byl ještě napjatější. Po nějaké době mi to nedalo a tu vlaštovku jsem rozbalil. Uprostřed bylo napsáno: „How did the exam go?“ (Jak dopadla zkouška?, pozn. překl.).
To, co udělala, bylo učením na mnoha úrovních. Tehdy jsem nebyl schopen to pochopit. Samozřejmě, že mě to dojalo, ale teď to vidím hlouběji než tehdy. Podobných situací bylo velmi mnoho a teď, když s námi už Hannah není, začínají určitým způsobem dozrávat a já si je začínám vybavovat.
Ukázka rozhovoru s Tomkem Lehnertem, převzato z časopisu Buddhismus Dnes č. 23
