Je třeba jednat pro dobro druhých neustále, nebo bychom měli občas myslet jen sami na sebe?
Lama Ole Nydahl odpovídá: „Pokud takto přemýšlíme, jedná se o základní nepochopení. Stejně tak jako my pracujeme pro ostatní, dělají také oni něco pro nás. Samozřejmě musíme jednat inteligentně. Příživníkovi bychom neměli dávat peníze a stejně tak bychom neměli dávat problémovým lidem příležitost, aby dělali další potíže. Když se nás někdo pořád drží za šos, neměli bychom se nechat využívat, protože to nikomu nic nepřinese. To nejlepší je radostná výměna s ostatními, kdy každý dává to, co má.
Čím více na lidské úrovni dáváš, tím více dostáváš. Mysl je jako studna. Když si neustále nabíráš vodu, je vždy čerstvá. Když si nic nenabereš, tak jednoho dne tam bude jen pět mrtvých žab a nebudeš se moci napít.
Nemyslel bych tak moc na sebe. Když myslíme jen na sebe, máme problémy, a když myslíme na ostatní, máme úkoly! Vůbec bych sem nepletl nějaké „já“. Snažil bych se vidět, co přinese nejvíc užitku. Někdy je možná nejužitečnější udělat něco pro sebe, jindy udělat něco pro ostatní. Někdy je to možná tak, že děláme shyby, abychom byli silnější, a jindy vyneseme někomu klavír do patra. Jednáme-li tímto způsobem, nemáme tolik konceptů. Když děláme to, co máme před nosem, a je zde přítomen pocit „my“, pak se dějí jen velké věci.
Zároveň získáváme zkušenost, že všichni jsme na sobě nějakým způsobem závislí. Začínáme-li s motivací, že chceme udělat něco sami pro sebe, pak musíme změnit jízdní pruh a nejprve dojít ke zkušenosti, že rozhodující je „my“. Jakmile už nerozlišujeme mezi „já“ a „my“ a místo toho děláme to, co máme před nosem, co nás baví a co daný okamžik přináší, pak se vše stává dárkem. Potom vznikají energetická pole a spojení. Možnosti se objevují z prostoru a v každé situaci jsme jako doma. To nejdůležitější je být vždy ve svém středu, spočívat v sobě a důvěřovat si. Z tohoto středu, z pozice nadbytku a síly pak jednáme.“
Nehrozí nebezpečí, že nás ostatní budou přehlížet nebo zneužívat, budeme-li neustále jednat nesobecky?
„Někteří lidé mají o „nesobeckosti“ představu, že když se člověk „zmenší“, ostatní pozvedne. Z křesťanského úhlu pohledu jsme zvyklí myslet „buď a nebo“. Jedno zmenšit, druhé zvětšit. Ale to je příliš jednoduché.
Když si myslíme, že v určité situaci dokážeme nejvíc udělat my sami, může se nesobecké jednání projevovat i tak, že se protlačíme dopředu. To znamená, že v každé situaci hledáme to, co představuje nejvyšší úroveň pro dobro všech.
To nejméně sobecké, co můžeme udělat, je nebrat vážně špatné chování ostatních. Nedáváme do toho energii a neúčastníme se té hry. Na takové chování se díváme jako na zajíce s rohy – jak říkají Tibeťané – zkrátka jako na něco, co neexistuje. Místo toho vyzdvihneme tu nejlepší situaci. Chceme dosáhnout nejvyšší úrovně pravdy a necháváme růst to nejlepší, co se v každé situaci může dít.“
Kolik můžeme dát, aby se lidé nestali na naší pomoci závislými?
„Moderní psychologie má na toto téma mnoho názorů. Podle mě je to ale mnohem jednodušší. Pomáháme, dokud je to praktické a dokud lidé nejsou vypočítaví. Pomáháme, dokud probíhá přirozená výměna. Jakmile se však stávají závislými nebo sami nic nedělají, vesele na nějakou dobu vysadíme a řekneme: „Mně se to zdá jako dobrý nápad a pokud se ti nelíbí, tak jdi někam jinam.“
Kdybych například udělal dobrou přednášku před bohatými lidmi, kteří nás možná budou sponzorovat, a špatnou přednášku před několika starými hipíky, nebyl bych dobrý učitel ani čestný člověk. To můžu být jen tehdy, když v každé situaci dávám všechno, co mám. Když pak někdo něco nesprávně pochopí, je to karma těch lidí. Nemyslím si, že je dobré lásku odměřovat. Raději bych do toho dával všechno: s láskou, na plný plyn a objal bych každého, kdo se přiblíží. A když se někdo drží zpátky, je to také dobře. Ale jděte do toho vší silou, kterou máme, a dávejte, co můžete. To je můj recept.
Když lidé zvládnou přijímat vše, dostanou sto procent. Pokud mají karmu jen na pět procent, neznamená to, že bychom měli dávat méně.“
(převzato z webu Lama Ole odpovídá)