Jak se vlastně stalo, že jsi strávila tolik času v Asii?
Poprvé jsme do Asie jeli s Olem v šedesátých letech. Setkali jsme se s buddhismem a na pár let jsme tam zůstali. V té době na Západě žádný tibetský buddhismus nebyl, a proto bylo spojení s Východem velmi důležité. Mým úkolem bylo tlumočit tibetským lamům a pomoci jim s organizací jejich programů.
Také jsme s Olem po mnoho let organizovali poutní cesty na Východ, každoročně nebo jednou za dva roky vždy pro zhruba sto lidí. Tak jsem přicházela s Asií často do kontaktu. Posledních pět let pracuji také jako tlumočnice tibetských učitelů v KIBI (Karmapův mezinárodní buddhistický institut).
Lidé, kteří s buddhismem začínají dnes, jsou v docela jiné situaci. Můžete být buddhistou ve vlastní zemi a vše se učit a praktikovat přímo tam. Pro váš rozvoj může být užitečná pouť do míst, která uchovávají zvláštní požehnání, jako například Bódhgaja v Indii, místo Buddhova osvícení. Ale není nutné na Východ odjet a žít tam. U mne je to tak proto, že tam mám práci.
Vlastně jsi to ty a Lama Ole, kdo přinesl tibetský buddhismus do Evropy.
Byli jsme za to zodpovědní, protože v té době v Evropě žádný tibetský buddhismus dostupný nebyl. Náš rozvoj nebyl nijak typický. Mělo to určitý význam v určité době.
Jak se vyrovnáváš s životem ve stínu tak silných mužů, jako jsou Lama Ole a Šamar rinpočhe?
Žádný problém (Hannah se směje). V tomhle směru nemám žádné ambice. Nevidím se v něčím stínu. Jsem prostě sama sebou.
Můžeš něco říci o zvláštnostech úlohy ženy v buddhismu?
Pokud praktikuješ buddhismus, je to hodně individuální věc a nemá to moc co dělat s tím, jestli jsi muž, nebo žena. Každý jednotlivec má určité schopnosti a podmínky, jak vnější, tak vnitřní. Na Západě nevnímám velký rozdíl mezi muži a ženami. Větší rozdíly v jejich rolích jsou ve východních kulturách. Co se týče použití buddhistických metod, není tu velký rozdíl. Obecně mají ženy větší problémy s ulpíváním a muži snad spíš pracují s agresivitou, to je ale velice individuální.
Všichni jsme lidské bytosti a většinou máme rušivé emoce nějak zkombinovány. Takže když dojde k praxi dharmy, není mezi ženami a muži velký rozdíl.
Jak si můžeme udržet čistý pohled a nebýt přitom naivní?
K tomu pomáhá buddhistická dharma. Pokud neznáš dharmu, vede tě to k životu v nějaké neskutečné iluzi, kdy si myslíš, že věci jsou něčím, čím ve skutečnosti nejsou. Připisuješ jevům trvalou existenci, kterou nemají. Můžeš si o něčem myslet, že je to úžasné, ale pak už to najednou úžasné není. Nebo vidíš nedostatky a začneš posuzovat a myslet si, že je všechno hrozné a bez východiska, a budeš mít chuť spáchat sebevraždu nebo něco podobného. Chápu, že lidé, pokud neznají dharmu, mohou být zoufalí. Ti, kdo pozorují svět, aniž by viděli celý obraz, se mohou zhrozit toho, co vidí.
Jakmile znáš dharmu, už to není tak zlé. V lidech můžeš vidět jejich možnosti, dívat se na to ze správné perspektivy. I když jsou tu války a katastrofy, víš – alespoň teoreticky – že to není tak, jak se věci ve skutečnosti mají, a že k tomu, aby tohle utrpení skončilo, stačí, aby každý pochopil skutečnou podstatu jevů. Když potkáš lidi, kteří se chovají podivně, nebereš to osobně. Myslíš víc na to, jak bys jim mohl poradit. Už to není soukromá věc. Tak nám dharma pomáhá. Mít čistý pohled znamená vidět podstatu všech jevů…
(Interview s Hannah Nydahlovou, Virgínie, červen 1995. Výňatek z rozhovoru publikovaného v časopisu Buddhismus Dnes č. 22)
