Buddha se narodil před více než 2500 lety v královské rodině, v tehdy vysoce rozvinuté kultuře severní Indie. Byl obklopen přepychem a dlouho neznal nic než radost. Když však v 29 letech poznal nevyhnutelnost stáří, nemoci, smrti a pomíjivosti všeho, opustil palác a rodinu a rozhodl se najít cestu k překonání utrpení a smrti.
Seznámil se s různými pohledy a meditacemi, ale žádná z nich neměla sílu zcela vysvobodit všechny bytosti z utrpení. Proto si nakonec sedl pod košatý strom v Bódhgáji a zůstal tam šest dní a šest nocí v hlubokém duševním pohroužení. Ve svých 35 letech rozpoznal, že neexistuje žádné nezávislé já, ani vnější svět nezávislý na prožívajícím. Prožil, že toto poznání není nicota, ale že skutečná podstata mysli je plná bohatství a projevuje se jako neohroženost, nepodmíněná radost a všezahrnující láska.
Buddhova učení
V průběhu dalších 45 let Buddha učil a předával různé metody a meditace podle schopností a otevřenosti žáků. Tradičně se Buddhova učení rozdělují na tři skupiny.
Malá cesta (theraváda)
je určena lidem, jejichž hlavní motivací je vyhnout se vlastnímu utrpení, a důraz je na učeních o příčině a následku, karmě.
Velká cesta (mahájána)
rozvíjí moudrost, aktivní lásku a soucit. Praktikující se snaží přinášet užitek nejen sobě, ale také ostatním.
Diamantová cesta (vadžrajána)
přitahuje lidi, kteří mají kromě altruismu také důvěru ve vlastní buddhovskou podstatu a rozvíjejí pohled, že všechny bytosti již jsou buddhy a mají všechny dokonalé vlastnosti, jen to ještě nerozpoznaly. Pro tento typ lidí se Buddha objevil ve formách z energie a světla a přímo předal svůj osvícený pohled jako tok vědomí.
Nejvyšším pohledem předávaným v Diamantové cestě linie Karma Kagjü je Velká pečeť (mahámudra). Žák je v ní uveden přímo do podstaty mysli a prožije stav „teď a tady“, mimo obavy a očekávání, bez ulpívání a odmítání. Objevuje se pochopení, že prožívající, prožívané a prožívání jsou od sebe neoddělitelné.