Je buddhismus náboženstvím, nebo filozofií?
Buddhismus má charakteristické rysy náboženství i filozofie. Duchovní cesta buddhismu se však vymyká oběma směrům, a proto není jednoduché definovat buddhismus v rámci zmiňovaných dvou kategorií. Tato cesta zkoumá původ a charakter prožívání jevů, zda mají jevy samotné nějakou trvalou podstatu.
Mají buddhističtí praktikující daná pravidla chování, je jim něco zakázáno?
V absolutním smyslu neexistují žádné zákazy, poněvadž prožívání jevů není ničím jiným než hrou. Avšak do doby, než máme úplnou kontrolu a jsme ve svých prožitcích zcela stabilní, si musíme být vědomi toho, co dělá naše tělo, řeč a mysl. Jinak budeme sobě i ostatním zbytečně ubližovat. Základním pravidlem je být bdělý, držet se „deseti pozitivních činů“ a vyhýbat se „deseti negativním činům“.
Existuje názor, že duchovní rozvoj je možný, jen pokud se člověk vzdá všech světských radostí a uchýlí se do kláštera nebo jeskyně. Je to pravda?
Tohle je ožehavá otázka. Záleží především na tom, jaká je doba. Například za časů Milarepy bylo užitečné pro praktikujícího i ostatní, když strávil celý život praxí v jeskyni. Kdyby to někdo udělal v dnešní době, jednoduše by to nezapadalo do současné společnosti.
Jednou z rozšířených buddhistických myšlenek je, že lidé mají předchozí a budoucí životy a že se mohou narodit jako zvířata, hmyz nebo něco jiného. Je to pravda? A jaké jsou k tomu důvody?
Nové zrození jako způsob prožívání mysli může mít různé formy a trvat různě dlouho podle toho, jak mysl vědomě i podvědomě jedná. Má na to vliv také karma, ať už užitečná, nebo škodlivá. Proto prožívání současného zrození, a stejně tak předchozích i budoucích zrození, ve velké míře závisí na tom, jak jedná mysl. Pokud mysl setrvá ve stejném karmickém rytmu, budou podobné i její prožitky. Jakmile poskakuje nahoru a dolů a naše jednání má nevypočitatelný směr, prožíváme různá zrození a získáváme různé zkušenosti. Proto platí, že pokud jako lidská bytost vytváříme karmu, která vede ke zrození jako hmyz, stane se to. Když ve hmyzím těle vytváříme karmu pro lidské zrození, pak ho také docílíme.
Můžu to přiblížit na příkladu. Řekněme, že zrovna teď jsem seriálovým hercem. Pokud si chci tuto práci udržet a hrát v dalším seriálu nebo podobné show, zůstanu seriálovým hercem. Ale můžu se taky rozhodnout, že chci být filmovým hercem nebo divadelním hercem na Broadwayi. Nikdo z nás se nenarodil jako seriálový herec. Občas si myslíme, že lidské zrození je naší skutečnou podstatou, a díky tomu se objevuje spousta dalších představ. Proto je důležité pochopit, že naše skutečná podstata není lidská, ale buddhovská. Stejně jako se v předchozím příkladu nenarodíme jako seriálový herec. Naší skutečnou podstatou není seriálový herec. Naší podstatou je schopnost hrát, být hercem obecně.
Můžeme zjistit, kým budeme?
Záleží na našem jednání – karmě.
Vidíš minulost a budoucnost lidí?
Z pohledu logiky ano.
Jak vnímáš smrt?
Smrt je často spojována s pocitem strachu, ale také očekávání. Buddhistický přístup je vnímat smrt bez oněch dvou pocitů.
Mají buddhisté strach ze smrti?
Bytosti se nerodí jako buddhisté. Proto je velice těžké na tuto otázku odpovědět.
Buddhistická terminologie se rozvíjí na základě našeho jazyka, kultury, propojování různých jazyků a podobně. Bylo by vhodnější mluvit o „buddhistickém přístupu“ ke smrti a ještě lepší pojem než buddhista by byl „praktikující dharmy“.
V dnešní době je však pojem „buddhista“ a „buddhismus“ tak populární, že by bylo těžké to změnit. V každém případě buddhistický přístup je, že smrt se neliší od života, není o nic děsivější než život. Samozřejmě na osobní úrovni máme spoustu obav a očekávání, ale buddhistický přístup samotný je velice uvolněný a vyrovnaný, ať už jde o život, nebo o smrt.
Na osobní úrovni je náš vztah ke smrti založen na strachu a očekávání. Když máme těžký život, přejeme si zemřít, a když jsme smrti blízko, chceme žít. Osobní přístup je chaotický, zatímco buddhistický přístup je vyvážený. Skutečný praktikující by neměl mít strach ze života ani ze smrti.
V závislosti na povaze mysli jednotlivce lze využít některé z nesčetných metod. Pokud jsme příliš uvolnění a mrháme časem i energií, je dobré zaměřit se na pomíjivost života, tedy na smrt. Ale pokud jsme pohlceni strachem a pohrouženi do nejrůznějších obav, je nejlepší zvolit uvolněnější postup.
Ať je to tak, nebo tak, meditace na nestálost jevů a života je prostředkem jak proti lenosti, tak proti nadměrnému množství myšlenek. Nic netrvá věčně a není důvod v něco zvláštního doufat nebo se něčeho velmi obávat. Ať už jsme, nebo nejsme buddhisté, důvodem pro naše obavy a očekávání je nejistota a neznalost smrti a toho, co se děje po ní.
Co je to buddhistická meditace a v čem je přínosná?
Buddhistická meditace je metoda jak chápat smrt, ale namísto smrti používáme termín pomíjivost. Díky meditaci je možné vnímat krásu pomíjivosti. Než začneme meditovat, zaměřujeme se na studium pomíjivosti a přemýšlení o ní.
Je pravda, že buddhismus doporučuje přijímat všechno, co se děje, pouze filozoficky, bez ovlivňování?
Až budeme všichni zcela osvícení, budeme moci nad vším filozoficky, poeticky i jinak rozjímat. Než to přijde, naše návyky způsobují, že vnímáme tento propracovaný sen jako skutečnost i přesto, že není ničím jiným než snem, a musíme se z něj harmonicky probouzet. Pokud máme v životě určité povinnosti, musíme je v zájmu ostatních plnit.
Mohou se buddhisté zapojovat do politiky?
Základní myšlenkou politiky stejně jako dharmy je přinášet užitek ostatním, štěstí lidem a dobro společnosti. Pokud se politika nebo dharma nepoužívají správně, způsobí více škody než užitku. Proto je těžké se k tomu vyjádřit. Naše osobní a kolektivní karma jsou rozdílné a podle nich se musíme zapojovat do společnosti různým způsobem.
Z mého osobního pohledu praktikujícího správné pochopení a používání metod, které nám dharma dává, dobře ukazuje, jak přistupovat k životním povinnostem, jako je podíl na rozvoji společnosti a štěstí ostatních, přijímání občanské odpovědnosti, například účasti na volbách atd.
Jakým způsobem mohou být podle vás buddhismus a buddhisté užiteční pro společnost?
Myslím, že do ní mohou vnést jasnost a moudrost.
Mohl byste vysvětlit, co je „karma“?
Myslím, že v dnešní době se slovo karma používá příliš často a je chápáno mnoha nesprávnými způsoby. Jednoduše řečeno karma znamená jednání. Vzhledem k tomu, že jednáme skrze tři brány (tělo, řeč a mysl), máme možnost hromadit karmu těla, řeči a mysli.
Karma je jednáním mysli, myšlenkou. Když mysl nemyslí, nedá se mluvit o karmě. V okamžiku, kdy mysl myslí, jde již o jednání. A to dláždí cestu pro návyky. Jednání a návyky jsou natolik vzájemně provázané, že je většinou nejsme schopni od sebe odlišit.
O Karmapovi:
17. Gjalwa Karmapa Thaje Dordže se narodil v Tibetu roku 1983. Byl nalezen a rozpoznán Künzigem Šamarem rinpočhem, nejvyšším lamou linie Karma Kagjü v Karmapově nepřítomnosti. Na jaře roku 1994 odešel z Tibetu do svobodné Indie. V současné době žije v indickém Dillí. Západní veřejnosti se Thaje Dordže poprvé představil roku 2000, kdy absolvoval mimořádně úspěšné turné po Evropě. Tehdy předal buddhistická učení téměř 30 000 lidem. Od té doby pravidelně navštěvuje centra linie Karma Kagjü po celém světě. Českou republiku navštívil třikrát.
(výňatek z rozhovoru pro časopis Monolit, publikováno v časopise Buddhismus dnes č. 20)
