Stačí si jen uvědomit, že zdrojem veškerého štěstí je mysl sama.
Velmi málo lidí dokáže delší dobu smysluplně meditovat. Ale zůstávat lapen v podmíněném světě je plýtvání potenciálem. Nejlepší je integrovat Buddhovo učení do našeho každodenního života. A my, žáci Kagjü, pro to máme skvělý základ.
Skrze náš blízký vztah s lamou a výjimečné učení Velké pečeti (tib. čhagčhen, skt. mahámudra) se můžeme rozvíjet v každé chvíli a za všech okolností. Toto učení nespočívá ani tak v každodenním mnohahodinovém sezení v meditaci, ale v „královské cestě“: člověk se chová jako buddha, dokud se jím nestane.
Nedualistický pohled neobnáší nic těžšího než pochopit srdcem několik základních skutečností o podstatě mysli a pak je postupně rozpoznávat a vidět, jak fungují ve světě. Být buddhistou a nevyužít přitom tyto prostředky je zkrátka hloupost. Kromě přípravných praxí (tib. ngöndro) a spontánní každodenní meditace na Karmapu je dobré udržovat lamu ve svém srdci a nechat jej vyzařovat na všechny bytosti. Všechny tyto metody zároveň umožňují nazírat mysl z úrovně mahámudry.
Časté, i když třeba jen zběžné, pročítání textů mahámudry od mistrů, jako je Tilopa, třetí Karmapa Rangdžung Dordže nebo devátý Karmapa Wangčhug Dordže, dokresluje aspekty toho, co už se stává vědomým a trvale sebeosvobozujícím životem. Avšak nejlepšími pomocníky nám asi budou přátelé z našeho centra.
Centra Kagjü, která náleží ke Karmapovi Thaje Dordžemu, se rozvíjejí díky vzájemné výměně zkušeností. Když se pohled mahámudry rozvine, všechny věci v našem životě nabudou smyslu. Je to nejvýznamnější vlastnictví, jež máme, protože pouze náš pohled rozhoduje o tom, zda jsme šťastní nebo nešťastní, bohatí nebo chudí. Bez mahámudry pouze zestárneme, ale nezmoudříme.
Každý, kdo porozuměl nejhlubšímu významu tohoto učení, by neměl nikdy upadnout zpět na úroveň běžného konzumu ani se nechat svést povrchními a pomíjivými trendy, například politickou korektností. Pokud stavíme na vědomostech, které nepodléhají času, a na požehnání, které je nám dáno, stáváme se útočištěm pro všechny. Kdo z nás už vícekrát neslyšel, že mysl je prázdná, jasná a neomezená? Jestliže tím zkrátka žijeme a aktivně vyjadřujeme naši podstatu jako nezničitelnou, bohatou a milující, mahámudra pak bude přinášet nesčetným bytostem vyšší smysl života a radost.
Je důležité neztratit odvahu, pokud se po nějaký čas neobjevují zjevné výsledky. Cílem je stav, v němž neočekáváme nic a proces dosahování osvícení neustále pokračuje na podvědomé úrovni. Nesmíte si najednou myslet, že nejste schopni meditovat a začít hledat náhražky v „jemných vědách“ či pověrách. Diskuse o pyramidách a horoskopech vedou jenom k dalším zmatkům.
Náš moderní svět nás obklopuje příjemnými smyslovými vjemy, ale to vše je pomíjivé. Pouze vědomí, které je zakouší, je stálé. Samozřejmě má smysl neustále naplňovat život krásou a učinit ostatní vnímavými vůči možnostem jejich smyslů, ale zkoušet čistě jenom proměnit nepříjemné zkušenosti na příjemné nás nemůže přivést ke konečnému cíli. Pouze rozpoznání toho, kdo to prožívá, je osvobozující. Proto je meditace se správným přístupem tak důležitá.
S výjimkou, kdy učím ostatní, mám velice málo času na meditaci vsedě. Můj program, který v posledních dvaadvaceti letech představoval téměř každý den cestu do jiného města a zakládání nových center, mi to neumožňoval. Místo toho nechávám mysl na místě a nohy běhat kolem. I vy to tak můžete dělat. Učiňte v každé chvíli to nejlepší tím, že budete vždy jednat bez úsilí a spontánně a budete si udržovat lamu ve svém srdci. Nechte své neurózy odplavit na olejovém filmu manter a spatřujte všechny věci na nejvyšší úrovni. Například při řízení auta si buďte vědomi té prazvláštní síly, která hýbe vším pod vámi a okolo vás.
Pochopitelně je důležité vytvořit si dostatečný odstup, abychom byli schopni vybírat si v našem životě komedie a vylučovat tragédie. Z toho důvodu bychom měli praktikovat meditaci Diamantové cesty vsedě tak často, jak můžeme. Pakliže život toho od náš žádá příliš, musíme zvolit v dané situaci to nejlepší a buďto se propojit s lamou a jednat tak, jak by jednal on, kdy jsme si jednoduše vědomi potenciálu toho, co se děje, nebo spočinout ve vibracích vnitřních manter. Při všech činnostech bychom měli udržovat a posilovat pocit, že se nacházíme ve smysluplné a čisté zemi. Tomu se učíme skrze spontánní meditace během přirozených přestávek během dne. Pak tento stav mysli postupně prostoupí našim životem a my se staneme pro všechny neotřesitelným útočištěm. Neměli bychom však očekávat, že to přijde samo od sebe, člověk velice snadno zleniví. Každému se líbí, když za něj někdo něco udělá, a proto musíme mít neustále na paměti, že se to netýká osvícení. V mnoha případech bychom rozvoj ostatních zvrátili nazpět, kdybychom chtěli znovu zavést tradiční buddhismus, který dělá z praktikujících mnišky a mnichy, takže ostatní mohou s důvěrou klidně spát, a pak už pro ně bude pozdě.
Je jenom otázkou času, kdy nám bude meditace přinášet stálý stav požehnání srovnatelný pouze se spojením s našimi nejlepšími partnery. Žádné vnější prostředky nemohou probudit radost, která by nebyla naší součástí. Hledat štěstí v podobě majetku nebo dojmu skrze naše smysly je jako zkoušet podat si něco z velké dálky ohebnou tyčí. Je to velice neobratné a často dochází k nežádoucím výsledkům.
Pracovat se svou myslí přímo skrze meditaci je jako ovládat řadící páku kvalitního sportovního vozu. Přináší to trvalé výsledky a je to mnohem efektivnější, než hledat způsoby, jak se zahltit příjemnými zážitky. Podmíněný svět ve skutečnosti funguje jako spiknutí, jež nám má znemožnit nalezení stálých hodnot. Odevšad slyšíme: „kup to a budeš šťastný!“, „použij tuto pastu a budeš mít úspěch“, „jeď tam a tam a budeš se mít báječně …!“. Všimněte si, kolik lidí vám nabízí pohovku či televizi a jak málo opravdové knihy o dharmě. Proto je vědomost o absolutní a relativní podstatě mysli čímsi základním. Je třeba pochopit, že každý prožitek je jako osobní sen v rámci kolektivního a že ve skutečnosti existuje jenom ten, kdo to vše prožívá. Je to náš velký dar coby buddhistů světu, že my, a s námi snad ještě hinduisté advaita védanty, ukazujeme absolutní cíl: osvícené vědomí mimo jakoukoli dualitu nebo ego. Důležité je, že se nikdy nestaneme povrchními nebo zkostnatělými, ale vždy budeme mít svěží a nový úhel osvícení pro inspiraci měnícího se světa.
I když se mnozí podivují našemu lehkému stylu, člověk se stane díky uvolněnému pohledu mahámudry v životě spíše úspěšným než neúspěšným. Vnitřní klid a prostor přináší výhody i na úrovni práce a peněz. Nepřemýšliví lidé často vlečou věci z bodu A do bodu B a druhý den zase zpátky a považují to za produktivní práci. Ale takovéto nesmyslné opakování se vzrůstajícím nadhledem odpadá. Čím vědoměji pracujeme, tím více výsledků nám přinese stejné úsilí. Proto i ti nejvytíženější lidé by si měli najít čas na meditaci. Čehokoliv se pak dotkneme, bude požehnané a náš příklad bude inspirovat ostatní.
Kdysi v sedmdesátých letech mi jeden lama řekl, že je předpovězen čas, kdy učitel bude muset prosit své žáky, aby meditovali. Je to vykládáno jako příznak rozkladu a v několika tradičních buddhistických kulturách se tak zřejmě děje. My na Západě jsme dnes v opačné situaci: naše hledání zázraků mysli je svěží a živé. Musíme si pouze uvědomit, že zdrojem veškerého štěstí je sama mysl. Neustálá práce s vlastní myslí vynese tuto skutečnost na světlo.
Autor: Lama Ole Nydahl
